Pěší túra

Autor: Sabina Flaksová, 8. ročník 

V pondělí se naše paní učitelka na tělocvik rozhodla, že nás vezme na pěší výlet. Měli jsme mít sraz v 8. 10 hodin na nádraží a v 8.17 hodin jsme odjížděli z Bečova nad Teplou. Do Cihelen jsme dorazili asi za patnáct minut.

Když jsme vystoupili, paní učitelka nám řekla, že si máme najít nějaký klacek na opékání buřtů. Šli jsme do kopce kolem golfového hřiště až do lesa, kde jsme šli po lesní cestě, která strašně klouzala. Šli jsme celkem pomalu, protože nás všechny bolely nohy a to jsme ještě nebyli ani v půlce. Pak jsme došli k poli, po kterém jsme chvilku šli a pak jsme šli zase do nějakého lesa, kde byla strašně strmá, dlouhá a klikatá cesta. Když jsme sešli z toho příšerného kopce, zjistili jsme, že jsme na Svatošských skalách, kde jsme měli asi půlhodinovou pauzu.

Sedli jsme si k rybníčku, kde byli pstruzi a jeseteři, tak jsme jim skoro všichni naházeli rohlíky, chleby a nějaké buchty a koukali jsme, jak se perou o naše svačiny. Když jsme se najedli a odpočinuli, tak jsme přešli přes houpací most a vyrazili do Lokte.

Šli jsme krásnou cestou, okolo nás byly samé krásně barevné stromy. Cesta trvala přibližně hodinu a pak jsme dorazili do takového malého tábora v Lokti, kde jsme si opekli buřty a odpočinuli jsme si po těch strašných deseti kilometrech. Když jsme dojedli buřty, vyrazili jsme do lanového parku, které bylo v centru města.

 Cesta byla dlouhá už asi jenom jeden kilometr. Když jsme tam dorazili, ti kteří chtěli lézt si zaplatili 90,-Kč.  Já jsem raději nelezla, protože jsem strašný strašpytel, tak jsem si sedla k ostatním, co nelezli. Mezitím jim pan instruktor dával pokyny, kudy mají lézt, jak se mají připevňovat na lanech atd. Když jim všechno vysvětlil, tak se šli seřadit na schody, odkud začínali. Když to všichni prolezli, tak si tu dráhu mohli prolézt ještě jednou za poloviční cenu 40,-Kč.

 Poté, co dráhu znovu dokončili, jsme měli hodinový rozchod. Většinou jsme chodili po skupinkách. S mojí skupinkou jsme byli v cukrárně, a také v bagetářství, ve kterém neprodávají bagety, ale kebaby. Já a Terka jsme si jeden koupily a byly výborné. Když jsme dojedli, šli jsme na autobusovou zastávku, kde jsme čekali na paní učitelku. Povídali jsme si, blbli jsme na zastávce a někteří po ní dokonce lezli! Pak přišla paní učitelka a čekali jsme na autobus. Když autobus přijel, jeli jsme domů.