Beseda o AIDS

Prevence a informovanost v oblasti sexuality, vztahů a přenosných chorob je pro naši mládež nesmírně důležitá. Proto se naše škola snaží o besedy a přednášky různého typu. Jedním takovým netypickým druhem byla beseda s panem Martinem Hornichem, pracovníkem protidrogové léčebny a zároveň také člověkem, postiženým AIDS a bývalým narkomanem. Pro žáky 6. – 9. ročníku bylo jeho vyprávění velice poutavé a zajímavé, oceňují, pokud člověk mluví z vlastní zkušenosti. Beseda byla rozdělená na dvě části. První část pro 6. – 9. ročník byla věnována drogám - rozdělení, účinkům a nebezpečím, která uživatelům hrozí. Druhá část pouze pro 8. – 9. ročník se zabývala vztahy, sexem, pohlavně přenosnými chorobami a především AIDS. Někteří žáci se s vámi podělí o své názory, jak se jim beseda líbila či nelíbila.

Tato přednáška se mi moc líbila. Odnesl jsem si z toho hodně ponaučení a odstrašujících případů. Když vyprávěl  historky ze života, jak ty lidi chvíli fetují, pak když jim dojdou prachy, tak začnou krást, ale i jak se změní v obličeji a prostě změní se úplně.  Ale na druhou stranu obdivuju, jak s tím dokázal přestat a ještě o tom přednášet.

Patrik Doupník, 9. ročník

Dne 17. 6. ve třech posledních hodinách se konala přednáška o drogách, HIV a AIDS. Popravdě řečeno mě přednáška moc nezaujala a to ani v bodě, že sám přednášející, Martin Hornich, je už více jak dvacet let postižen virem HIV.
Ze začátku nám řekl, jak k nemoci vůbec přišel, a co vše si prožil. Řekl nám tedy, že onemocněl v tu chvíli, kdy si od svého bratra půjčoval jehlu, když si chtěl píchnout dávku drog. Jeho bratr byl už nemocí postižen déle, tudíž zemřel půl roku poté, co mu bylo sděleno, že má HIV. V šoku se Martin vydal na jeden z pražských mostů, kde se nesnažil o sebevraždu, ale poblouzněn strachem a omámen bratrovou smrtí nevěděl, co dělá. Když ho policie chytla, odvezli ho do psychiatrické léčebny. Tam potkal paní doktorku, která mu zařídila odvykací kůru. Martin se rozhodl, že o své nemoci promluví v rádiu. Inu, musel uznat, že to nebyl zrovna nejlepší nápad. Místo chápání se z větší části setkal s odporem a strachem. Po pár letech začal pracovat v jednom domě, kde se pomáhalo lidem s HIV a AIDS. V roce 2010 odešel a rozhodl se, že sám něco bude povídat ostatním o těchto nemocech.  Na besedě nám ale řekl, že se nejspíše vrátí zpátky.
K onemocnění HIV a AIDS mě nic nezaujalo, protože se vším jsem  byla seznámena dříve. Akorát fotografie mě zarazili. Při pohledu na ně se mi dělalo opravdu mdlo, a některým mým spolužákům taky.
Nakonec nám pověděl pár historek ze svého života a pátou vyučovací hodinu jsme se rozloučili.

Terka Farmačková, 9. Ročník